Často se setkávám s tím, že rodiče malých lyžařů vezmou dítě poprvé do ski-areálu a hned šup do lyžařské školičky a na lyže…

Víme však, co vše si dítě zažívá, když je poprvé ve ski-areálu?

Za mého dětství sníh napadl v na začátku prosince a až do konce března vydržel - i ve městě. Každý den jsem oblékala oteplovačky, sněhule, pomáhala rodičům odhazovat sníh, každý den stavěla sněhuláka, koulovala se s kamarády a chodila bobovat. Věděla jsem, že na sněhu se padá, protože klouže, věděla jsem, že studí, protože mi mnohokrát skončil při koulovačce za krkem, a věděla jsem, že palečky v botě zebou.

Dnes, pokud nejste z hor, vidíte sníh jen párkrát za zimu a to většinou ani sněhuláka postavit nestihnete a bobovačka je spíš na blátě než na sněhu. 

Některé malé děti tak nemají ke sněhu moc vztah. Neví, jak moc studí, kolik ho může být, jak klouže…neznají, jaké to je, pohybovat se v hromadě sněhu v oteplovačkách. A najednou ho jako rodič vezmete do ski-areálu, kde je takového sněhu plno! 

"Wow! Pojďme objevovat co to je!", říká si dítko. Jenže než se stihne rozkoukat, berete ho mezi spoustu cizích lidí, oblečených v divném oblečení, s helmami, v divných botách a s něčím dlouhým na nohách (v rukách). 

A protože chcete jako správný rodič mít dítě na svahu co nejdříve, ještě nerozkoukané, neaklimatizované, mu nasadíte divné, tvrdé, těžké (až 1kg jedna bota) a hlavně děsně nepohodlné boty. "V těch nejde ani chodit!"

Nasadíte helmu + brýle. V helmě je špatně slyšet, možná někde trochu tlačí… a hurá do té zimy na svah. 

"Brrr. A fouká! A zebou nožičky v těch divných tvrdých botách. Hýbat se nejde. A hele, pořád ten sníh! Pojďme ho objevovat!"

Ale než si dítě stihne na sníh pořádně sáhnout, nasazujete mu to cosi dlouhé a těžké (jedna lyže váží cca 1kg) na ty divné boty. Klouže to. Chodit v tom nejde. "No.. už se mi to tak nelíbí…"

 
Varianta A - (s instruktorem): 

A v tom přijde nějaká cizí teta/cizí strejda a, že prý spolu budeme lyžovat, s tím, že má taky ty divný boty a dlouhý věci. A mamka s taťkou říkají, že jdou pryč. "Kam jdete? Co mám dělat? NECHCI!"

Tak dítko začne protestovat (oprávněně) a vy jej začnete uplácet: "Jednou si to sjedeš, donesu kokino." Tak dítě, i přes to, že nechce, bojí se, nelíbí se mu to, to jednou vydrží. Kvůli kokinu přece všechno. "No vidíš, jak jsi to hezky zvládla! Tak šup. Lyžuj. Já donesu další kokino". No, po čtvrté už vám dítko nevěří, že to bude jen jednou… už ví, že je v tom samo. Že mu nepomůžete. Je mu zima, nejde se mu hýbat, bojí se….

Varianta B (s rodičem v lyžích): 

Vezmete si dítě mezi nohy a pomáháte dítku se pohybovat k vleku "Jede hrozně rychle!" Dojdete pro dítku divné věci, ona s vámi cukne a jedete nahoru. "Taaak rychle!" Jak vyjedete nahoru, nestihne se dítko ani rozkoukat a už ho směřujete hlavou dolů z kopce. "TO JE VÝŠKA!" Dole možná čeká druhý rodič… nebo ne… "Ruce na kolínka. Paty od sebe. BRZDI!" - "Ono to jede! A rychle!" V tu chvíli se dítko soustředí jen a jen na sebe a rychlost. Rodiče ani neslyší. Hledat kolínka je teď druhořadé. "Brzdi… brzdi… Ale jak?! A paty od sebe. Co to vlastně znamená?"

Tak nejjednoduší je spadnout. "Brrr! Sníh za rukavičkou! "

"No paráda! jedem znova!" / "proč padáš? Dej paty a brzdi"

Varianta C (s rodičem co nemá lyže):

Dítku nasadíte lyžáky, lyže… ale sám je nemáte. "Proč je nemáte a já jo? Cos tím budu dělat?". Dítě se nejvíc učí nápodobou (zrcadlí, co dospělí dělají), ale jak to má udělat, když má něco na nohách a oni ne. "Oni běhají, ale mě to nejde!"

"Musíš dát kolínka k sobě. Takhle (maminka ukazuje jak stiskle kolena k sobě) a bude to brzdit" tak to dítko udělá - ale to není pluh. Svcakne nohy k sobě a jede o to rychleji. Nebo spadne.

No… já být dítko, chci do tepla a nikdy už nechci sníh vidět. A těch lidí co bylo okolo!

Ano, můžete mít dítko, které to napoprvé zvládne s grácií. Ale taky nemusí. Přece jen, napoprvé je toho hodně - chlad, sníh, mokro, cizí lidi, cizí prostředí, kopec, nepohodlné oblečení, nepohodlné boty, dlouhé lyže, celkově tíha, helma, brýle, rukavice, rýma, rychlost, cizí člověk, neznámé pokyny,..

JAK TOHLE VŠE DÍTĚTI ULEHČIT

Osobně radím dítě kolem 3let nebrat hned na lyže, ale nejdřív ho seznámit s vybavení. Pokud vybavení máte doma, tak doma zkoušet obouvat, chvilku chodit v botách. Jak napadne sníh, vzít dítko na chvíli (klidně do blízkého ski-areálu) jen tak blbnout na sníh. Postavit si sněhuláka, zakoulovat se, válet sudy, bobovat.

Bobování je zásadní pro pocit bezpečí při jízdě z kopce. Dítě se naučí, že z kopce to jede rychle, ale dole vždy zastaví. Pokud navíc máte boby s brzdami, naučí se, že když je mu rychlost nepříjemná, nebo před sebou má překážku, dítě zvládne zabrzdit. 

Když dítě parkrát na sněhu bude, bude vědět, jak se na sněhu dá pohybovat, že sníh studí, klouže. Že jsou okolo další lidé. A postupně si na toto zvykne. Některému dítku stačí jeden den, některému třeba celou zimu si zvykat.

No a když dítě zná sníh, zimu, jízdu z kopce dolů, i lidi, to jak pohodlná/nepohodlná je lyžařská bota, přidat k tomu lyže nebo instruktora už je jen drobnost. Ale když to na toho drobečka navalíme vše naráz… no nevím jak vy, já bych se rozbrečela a chtěla domů.

Hodně štěstí při prvním lyžování ♥ 

#poprvénalyže #prvnílyžování #lyžovánísdětmi #nahory #nahorysrodinou #tipy #jaknaučitdětilyžovat

#poprvnénasněhu #lyžování #lyžesdětmi #nahorysdětmi